7.6. pohár prezidenta - ZZP(C)

Rok se s rokem sešel a opět tu byl červen a s ním i Pohár prezidenta. Tento celostátní záchranářský závod se letos poprvé konal dle nového NZŘ , přesněji řečeno dle ZZP - C. A protože tuto zkoušku jsem si musela na jaře nechat ujít kvůli Dařině sešívanému uchu a s tím spojeným zákazem práce v sutinách, rozhodla jsem se potrápit štěstěnu o tři měsíce později. Z obsazení rozhodčích bylo jasné, že nic nebude zadarmo a můžeme počítat téměř se vším.

A taky že jo. Páni rozhodčí se rozhodli prověřit vytrvalost a pracovní úsilí našich psů a do nočního terénu nebyl umístěn ani jeden vzorek. Jak stoupaly počty neúspěšných týmů, úměrně tomu se rozrůstala řada historek o nenalezitelných vzorcích propadnuvších se do jiné dimenze, případně o únosech UFO. Z prvního terénu jsem odcházela se smíšenými pocity. Daře sice věřím, ale ačkoliv varianta umístění vzorků 0:3 je teoreticky možná, v praxi toho zatím nikdo nevyužil.

V sobotu ráno nás slunko pohladilo svými paprsky a ukázalo nám vymetenou oblohu bez jediného mráčku. Za normálních okolností idylka. Nás ovšem čekal druhý terén v pravé poledne. Nijak jsem nepanikařila, protože Dara měla dobrou náladu a na speciál se těšila. Fakt je ten, že ona je v dobrém rozmaru neustále. Po vpuštění do terénu neomylně zamířila k prvnímu vzorku pod hromadou dřeva a hlasitě trvala na tom, že ta hromada se musí přeházet. Vysvětlila jsem jí, že na přehazování není čas, a pokračovaly jsme v hledání. Po deseti minutách byl stejným způsobem odhalen i druhý vzorek, tentokrát však na přehazování cihel nebazírovala a celkem snadno se dala přesvědčit k pokračování. Zkoušku jsme měly na dosah, o to víc mi pracovaly nervy. Dara byla už unavená, do konce zbývalo osm minut a já marně přemýšlela, jaký terén jsme nevykryly. Z úvah mě vytrhlo Dařino intenzivní čenichání. Pak si lehla a odmítala se hnout dál. Rozhodčímu bylo jasné, o co jde, ale mně trvalo další minutu, než jsem se rozhodla nález ohlásit. Jako rajská hudba mi do vysílačky zazněla věta: "Tak si pochval psa a opusť terén" Věděla jsem, že máme vyhráno. Bohužel takto úspěšné byly pouze 3 týmy ze 13 zúčastněných. O to víc si cením toho, že patřím mezi ně.

Renata Klusáčková


zpět do archívu