Moraváci jsou velmi milí lidé, a tak se i letos část pražské ZBK rozhodla strávit víkend ve vítkovických železárnách, „ bo Ostrava je kraj razovity“. Sestava rozhodčích, která měla celý Memoriál posuzovat, dávala tušit, že získat kýžené bodové hodnocení nebude vůbec jednoduché.

Skoro celá pražská posádka pro jistotu dorazila na místo určení, totiž na cvičiště ZKO Hlučín, již v pátek ve večerních hodinách. Rozbalili jsme pelechy v místní klubovně, tedy až na Rudu, který si soukromničil ve svém vlastním voze, krátce zavzpomínali na léta minulá a unaveni po dlouhé cestě jsme tvrdě usnuli, abychom byli druhý den ráno připraveni vyjít vstříc novým dobrodružstvím v podobě ZZP3.

Sobotní brzkoranní vstávání nám zpříjemnila velmi milá obsluha kantýny. Tedy abych to upřesnila, obsluha byla opravdu velmi milá, ovšem o něco víc jsme si cenili přichystané kávy a teplých koláčků. Pak přišla na řadu prezence, losování a šlo se do boje. Na programu prvního dne byla poslušnost dle ZZP1 a speciální práce podle ZZP3. Myslím, že se všichni pěkně zapotili. Rozhodčí Kateřina Staňková hlídala na překážkách ostřížím zrakem každé zaváhání a každý psí krok. A pokud mohu soudit, ani speciály nebyly procházka růžovým sadem. Jak by taky mohly, vždyť to byla stará fabrika. Posuzování prvního speciálu bylo svěřeno Evě Ištvánkové. Terén to byl zapeklitý. Alespoň pro mě. Vlevo kovové trubky, vpravo kovové trubky, nahoře kovové trubky a tma. Aspoň že se dalo stát nohama na zemi. Kdo se v tom má pak orientovat, že?

Druhý speciál rozhodčí Lucie Dlouhé byl sice na orientaci o poznání lepší, zato se tajil dech nad místy, která museli psi překonávat. Upřímně řečeno, když jsem viděla úzké „několikakilometrové“ kovové schody vedoucí do druhého patra, myslela jsem zprvu, že paní rozhodčí žertuje, když nám sděluje, že se bude vyhledávat ve dvou úrovních. Horečně jsem hledala nějaký výtah či jiné schody, bohužel s neúspěchem. Naši čtyřnozí kamarádi se naštěstí takovými úvahami nezaobírali a běhali po schodech nahoru a dolů jako by se nechumelilo.

Neděle probíhala v podobném ladění s tím rozdílem, že na řadu přišly tentokrát speciály dle ZZP1 a poslušnost podle ZZP3.

Limit zkoušky ZZP3 se sice podařilo splnit jen vítězi Karlu Čapkovi, ale za zmínku stojí i to, že první čtyři závodníci jsou z pražské brigády. Kromě toho bramborová Dáša získala i pohár za nejlepší poslušnost.