7.11.07 Je středa brzo ráno a spolu se Shainikou vyrážíme do Slovinska kousek vedle Lublaně do malé vesničky zvané Ig. S námi v autě ještě razí David s Andreou jako tým leader a jedeme na mezinárodní atesty IRO. Po cca 700 km dorážíme na místo určení, což je špičkově vybavená obrovská hasičská základna, kde mimo jiné je i umělé město po zemětřesní. Tam se potkáváme s kolegy, vykládáme věci a pomalu balíme. Tentokrát to bude jiné, než na atestačních cvičeních, které atestu předcházely. Žádné ubytování, žádná strava, pouze plac na postavení stanu a informace, že na vyražení do akce máme na přípravu 10 minut a máme být 36 hodin v pohotovosti. Nakládáme bagáž do nákladních aut a ta nás odvážejí na kynologickou základnu v Lublani, kde je nám vymezen prostor pro postavení stanů.

Zmateně se rozhlížím, neboť "stan" německých kolegů překračuje moje chápání o pojmu "stan"! Sestavený malý baráček s osvětlením a topením na dvě řvoucí centrály, kuchař s vybavením malého hotelu a k ruce dva pomocníci mně trošku vyrážejí dech. No nic, nechávám Shaini v kenelce a stavím svůj lety prověřený stan. Postupně doráží celá sestava České republiky a vaříme večeři, tým leadeři se snaží sehnat nějaké informace, ale organizátoři jsou zkušení a zarytě mlčí. Za ČR jsme dva týmy, vždy tři psovodi + jeden leader. Náš tým v obsazení já (Shaini), Vlastík Maxů (Erik) a Petr Linda (Smráďa), v druhém týmu Iveta a Petr Katrevovi se svými zlaťandami a doplňuje je holandský kolega. Večer uběhne za družné debaty a spekulací, co nás asi čeká.

8.11.07 Ráno se budím poměrně brzy, jelikož je celkem zima a Shaini se na mě navalí a strašně chrápe. Soukám se ze spacáku a zjišťuji, že některé týmy ještě v noci dorazily (zástupci Maďarska) a naopak, že některé už odjely do akce. Dopoledne pomalu ubíhá a my pořád nic. To je na akcích vždy nejhorší... to čekání. Celkem je ve hře cca 11 týmů, nemám úplný přehled, nemáme žádné rozpisy a na cvičáku se pohybuje zmateně spousta lidí. Po obědě pořád nic až kolem 14,00 hod. máme rozkaz vyrazit. Naskáčeme do dodávky, a ta nás vyloží kdesi v Lublani na nějakém velikém zbořeništi. David jako náš tým leader zjišťuje informace a dozvídáme se, že jsou tu tři terény, budeme hledat každý samostatně. Po chvíli komunikace nám zabavují vysílačky. Jdu na první terén, jedná se o polozbořeninu většího baráčku se zřícenou garáží. Dozvídám se, že nesmím používat ani svítící obojek a můžu se pohybovat pouze okolo sutin. Po dvou rychlých nálezech ještě několikrát pročesávám terén, bohužel již nemám značení a ukončuji práci. Druhý terén je kompletní zbořeniště a hoří ohně, pěkně to smrdí. Shaini postupně vyštěkává dvě osoby a jelikož se nevyprošťují, značí i třetí, ale je to z jiného místa ta samá. Na třetím terénu zapomínám Shaini sundat obojek, za což pak dostane vynadáno náš tým leader. Opět sutiny s částečně stojící garáží a sklepem. Opět poměrně rychlé značení dvou osob. Celý tým se přesunuje na další pracoviště, což je slaňování z druhého patra se psem, zdravověda, test z IRO a pozooor, test ze zdravovědy psa!!! Slanění je pohoda, zdravovědu zdoláváme také hravě, IRO test je celkem jednoduchý (klasické značení pracoviště) , ale kámen úrazu je test psí zdravovědy. Jednak je to v angličtině a takové výrazy jsme opravdu nikdo neslyšeli, a pak nás dostávají otázky jako: jaká je tepová frekvence psa, seřaďte úrazy podle nebezpečnosti a už si nepamatuji ty další hrůzy. Zde celkově odpadáme a spíše tipujeme odpovědi. Dorážíme na základnu a večeříme a přitom hodnotíme situaci. Vypadá to, že jsem přešel dvě osoby, ale každý máme jiný počet nalezených osob. Na splnění atestu je potřeba 70 %, uvidíme co dál. Je 19 hodin a já jdu se Shaini spát. Ve 21,00 je budíček, máme vyrazit na cca 10 km dlouhý pochod podle mapy a GPS. Chvíli zmatkujeme, jelikož GPS nemáme, ale po vyfasování mapy se uklidňujeme, je to v pohodě. Auto nás vyhazuje kdesi na silnici v polích a ukazuje, kudy se máme vydat. Pouštíme psy, aby se proběhli a v klidu ukrajujeme ze silnice kilometry. Dorážíme na místo určení a auto nás přesune na další terén. Jedná se o poměrně přehledný plošný terén celkem bez vegetace, s několika velkými hromadami nějakého "bordelu". Jdu jako třetí, po chvíli mám dva nálezy, ještě vykrývám celý terén dvakrát a ukončuji práci. Dále pokračujeme opět pěšky, po cestě narážíme na hlídku hasičů a následuje kontrola vybavení. Společnými silami ji zvládáme, každý má něco, ještě že nekontrolují každého zvlášť. Dorážíme do Igu a zde je pro tuto chvíli poslední terén a to umělé město. Nastupuji opět jako třetí, vyrážíme a po chvíli hlásíme úkryt. Druhého objevuji téměř na konci terénu a je hotovo. Končíme vyštěkáním na bednu a odvážejí nás na základnu. Ještě chvíli tlacháme, tentokrát máme stejné nálezy a kolem půl třetí ráno jdeme spát.

9.11.07 Budíček mám natažený o něco později, stejně mě okolní ruch nenechá nějak déle spát. Začíná pršet, ale zase se trošku otepluje. Kolem desáté odjíždíme opět na terén, opět sutina, tentokrát nebezpečně vypadající zbytky budov částečně zřícené. Smíme se pohybovat pouze po cestě, vše ostatní je na psovi. Prohledávám celý terén tam i nazpátek a ukončuji práci bez ohlášení nálezu. Začíná lít jako z konve. Čekáme na odvoz a probíráme terén, značení neměl nikdo, takže doufáme, že tam nikdo nebyl. Auto nás vyhazuje v průmyslové části jakéhosi města, je hnusně, prší, všude je bahno a hluk. Čekáme v nějakém zahradnictví a mokneme. Když se konečně na mě dostane řada a já se nahlašuji anglickému rozhodčímu, přijde průtrž mračen. Terén je nebezpečný, obrovská hromada dřevěných cívek, rozbitých palet, stromů, které z druhé strany drtí drtička na třísky. Všechno klouže, musím Shaini pomáhat nahoru, kloužeme po paletách, všude hřebíky. Nález máme téměř okamžitě, ale prohledání terénu nám trvá nejdéle. Úplně mokrý se odhlašuji z terénu a pomáhám Shaini se odbahnit. Dorážíme do tábora a začínáme balit. Kolem poledne přijedou rozhodčí a pořadatelé a udělá se bleskurychlé vyhodnocení. Potom následuje rozdávání diplomů a gratulace. Za ČR jsme splnili všichni včetně tým leaderů!!!! Je to v suchu, i když kolem prší. Nejhůře dopadla psí zdravověda, ale to jsme nějak čekali. Honem balíme, jedeme pro auta a nakládáme. Ještě rozloučení a vyrážíme na cestu zpět.