To, že je v českých horách příroda na sníh občas skoupá, nás všech deset účastníků lavinového soustředění již před příjezdem do Železné Rudy tušilo, a tak jsme si jen pokorně vyndali naše běžky z aut do lyžárny, ve které nedotčené zůstaly až do konce soustředění, a radovali se z krásného slunečného počasí, na kterém naše příroda tak nějak také dost šetří. Ubytovali jsme se v rekreačním středisku Silnice Klatovy, které překvapilo svým komfortem nejen pro nás, ale také pro naše psy. Myslím, že hlavně ta zvířata, která jsou zvyklá doma spát na pohodlných psích polštářích nebo ještě lépe v měkoučkých postelích, ubytování ocenila. Místo otlačování si kloubů v nepohodlných klecích či přepravkách se pohodlně mohla uložit na svých dečkách ve spodních postelích palandy, která byla vybavena i závěsy proti rušivému dennímu světlu v období polední pauzy, aby takto odpočinuta mohla podávat své maximální výkony i v odpoledních trénincích, tedy aspoň hypoteticky. Další výhodou ubytování bylo umístění střediska na hranici obce. Od nejbližších domů nás dokonce odděloval menší potok, a tak nás při venčení nebo přesunu do těsně sousedícího lesa nerušil život města a ani my jsme nikoho větším počtem psů neobtěžovali.

Hned druhý den ráno jsme se rozdělili do dvou skupinek pod vedením Radky a Broňka a toto rozdělení jsme nechali až do našeho odjezdu. Po sněhu nebylo v nižších polohách ani památky, a tak jsme se intenzivně pustili do plošného vyhledávání, které si v krásném slunečném dni užívali nejen psi, ale i figuranti. Odpoledne, posíleni obědy, které jsme si mohli uvařit ve vybavených kuchyňkách na pokojích, jsme našlápli několik stop na asi patnáct minut vzdálené louce a výcvikový den ukončili vyštěkáním výšky na šikovně narostlém jehličnanu.

Úterní vyštěkání bylo spojeno s výletem na Čertovo jezero a tak jsme kromě obvyklých propriet, jako jsou karimatky a odměny pro psy, přidali do našich batůžků ještě něco málo proviantu i pro nás. Asi pětikilometrová procházka k jezeru nám příjemně uběhla a kromě několika "povinných" zastávek na focení (ve vyšších polohách se ještě držel sníh) jsme udělali i krátké vyhledání v terénu, který byl díky nesčetným vykotlaným kmenům přehledně nepřehledný.

Přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero má rozlohu 175 ha, ale my jsme v rezervaci ušli jen několik set metrů k menšímu z obou jezer Čertovu. Toto jezero má 10,31 ha a leží na jižním svahu Jezerní hory ve výšce 1030 m n.m.. Na Šumavě vzniklo celkem osm ledovcových jezer (5 na české a 3 na bavorské straně). Tato jezera vznikla koncem třetihor v ledových dobách, kdy se při ochlazování klimatu vytvořily na úbočích svahů ze sněhových lavin ledovce. Při postupném tání tlačily před sebou množství uvolněného kamene a štěrku, z nichž se pod svahy nakupily mohutné hráze, které zadržely vodu vzniklou z roztátých ledovců po ústupu poslední ledové doby. Největší, Černé jezero vzdálené ještě přes 2 kilometry jsme se rozhodli vynechat. Ne snad proto, že by někdo z nás byl unavený nebo líný, ale čistě z lásky k našim psíkům, kteří museli cestu rezervací absolvovat na vodítkách, a také jsme si chtěli ještě malinko zatrénovat. Poté co všichni psi dostali své zasloužené odměny, bylo třeba dát také pár pamlsků jejich majitelům. Odpoledne jsme tedy místo do masny vyrazili do místní cukrárny, která je prý vyhlášená v širokém okolí a rozhodně nikoho z nás nezklamala.

Další den si počasí řeklo, že dost bylo rozmazlování a slunné hřejivé dny vystřídal silný studený vítr provázený vydatným deštěm. Dopoledne jsme měli již dopředu naplánované jako odpočinkové, a tak se procházka po městě pouze vyměnila za jinou relaxační činnost. V případě našeho pokoje za čtenářský kroužek spojený s ochutnávkou dovezených konzerv. Odpoledne Broněk domluvil možnost tréninku na místním kynologickém cvičišti. Měli jsme tedy možnost vyzkoušet si v prudkém dešti ochotu psů pracovat . Po setmění se déšť i vítr uklidnil, a tak jsme si udělali noční vyhledávání. I následující den byly časté přeháňky, přesto vyštěkávání na bezvládnou osobu na čtyřkolce, nacházení ostatních osob, i odpoledne na cvičišti proběhly za relativního sucha a pohody.

Poslední den soustředění začal padat sníh s deštěm a tak jsme všichni jen litovali, že zde nemůžeme zůstat ještě jeden týden a po výcviku plošného vyhledání si dát pro změnu konečně ty laviny. Snad příště.